Můj příběh

Dlouho jsem navenek fungovala jako ta "výkonná" a "funkční", ale uvnitř jsem pomalu ztrácela kontakt se sebou.

Společně s prezenčním studiem psychologie jsem pracovala skoro na hlavní pracovní poměr a prakticky jsem neměla žádný osobní život. Stále škola, práce nebo další úkoly navíc. Žádný den volna. Chyběl mi čas se zastavit. A zpomalit? To nepřipadalo v úvahu, přece ještě potřebuji dodělat tolik věcí!

Moje tělo mi dalo najevo, že to takhle dále nejde. Po letech fungování na výkon, mi řeklo STOP. Přišlo několikaměsíční vyhoření a neschopnost cokoliv dělat. Se zjištěním, že vyhoření se nedá "přetlačit" disciplínou.

Postupně mi došlo, že problém není v nedostatku snahy, ale v tom, že jsem žila způsobem, který nebyl v souladu se mnou samotnou – s mými hodnotami, potřebami a přirozeným tempem. 

Co mě přivedlo zpět k sobě

Koučování, mindfulness a později práce s tělem mě naučily tento nesoulad vnímat a pracovat s ním, místo útěku do práce, nebo sociálních sítí. 

Objevila jsem, co je pro mě opravdu důležité a kým chci být. Naučila jsem se nakládat s časem a organizací jiným způsobem. 

Co se změnilo

Později jsem zjistila, že i seberozvoj nás může polapit výkonem. Musela jsem pochopit, že když jdu dlouhodobě přes sebe, má to dopad nejen na mě, ale i na mé blízké. Když naslouchám svému tělu a jeho limitům, mohu být plně přítomná jak pro sebe, tak i pro druhé. Regulace je pro mě teď důležitější než výkon za každou cenu.

Velkým zlomem pro mě byla práce s emocemi a přijetím svých částí, které jsem potlačovala – včetně vzteku, únavy nebo potřeby zpomalit. Objevila jsem, že intuice mě vede správně – jen jsem se ji potřebovala naučit důvěřovat a společně s ní i v sebe.

Z jakého místa dnes pracuji

Dnes už vím, že pro mě (a mnoho mých klientů) není cesta v dokonalé struktuře, nebo plánu, ale ve vnitřní flexibilitě. Ve schopnosti reagovat na to, co se děje tady a teď.

V koučování držím prostor nejen pro myšlenky, ale i emoce a tělo. Během plánování a nastavování cílů bereme ohled na vaši kapacitu a aktuální situaci.

Nedávám univerzální rady, protože respektuji jedinečnost každého člověka. Důležitější než "jak by to mělo být" je pro mě vnitřní kompas klienta a postupné kroky, které vycházejí z něj – ne z očekávání okolí.

Můj přístup ke změně

Sama se neustále učím a dále vzdělávám – proces růstu není nikdy u konce. Věřím ale, že už teď jsme v pořádku, takoví, jací jsme. 

Vnitřní stabilita pro mě neznamená nikdy se necítit špatně, ale umět se o sebe opřít i v těch chvílích, kdy to není jednoduché.
Výzvy jsou přirozenou součástí života – důležité je, zda je dokážeme přijmout, nebo se jimi necháme pohltit.

Mým cílem není nikoho měnit, ale vytvořit prostor, ve kterém můžete znovu slyšet sebe. Změna pak přichází přirozeně – jako důsledek procesu, když začnete jednat v souladu s tím, kým skutečně jste.